Antonín Sova

Lyrik melancholických nálad, básník soucitu i vzdoru. Vizionář s věčnou touhou na srdce lidská bít, jak struna v nich se chvít.

novinky z blogu

Antonín Sova slaví 152. narozeniny

26.2.2016
Čas utíká a nikdy se nezastaví. Lidé a generace zacházejí. Ale skutečné dílo zůstává. A v něm a s ním jeho tvůrce. Sovovy verše i po více jak 100 letech stále zní a rezonují v každém citlivém člověku, který je k sobě nechá promluvit.

Poezie Vánoc ve verších: vánoční básně českých básníků

16.12.2015
Poezie, to je sám úžas a ustrnutí nad nesamozřejmostí našich chvilek tady na světe. Snad i proto k Vánocům, jednomu z nejkrásnějších období roku, hezky ladí slůvka jako „poezie“ nebo „poetický“. Aby nešlo jen o přenesený význam, vybral jsem pro vás několik básniček o Vánocích z pera českých básníků.
z básní

Já hledal studny bez dna na výších

Já hledal studny bez dna na výších.
Nejprostší ženy, zpěv jež ptačí měly
na místě řeči. Sfingy mlčící,
jež nad rozcestími tmou smutnou čněly,
přátele nejpřísnější, klečící
na našem svědomí, však líbající
rty naše, soucit, hrdě zpívající.
Chladící rosu v květu kališích.
Já hledal studny bez dna na výších.

Já hledal vzácné lidi. Diskretní
jichž mlčí rty, když srdce čistě hoří.
Já hledal velikost i zrádnost moří
a pro svůj oheň předmět obětní.